Na pozadí stále více segmentovaných potřeb městského cestování a neustálých technologických inovací se systém klasifikace vozidel pro osobní mobilitu postupně vyvíjel z jedné dimenze na více{0}}křížovou{1}}kategorii s více prvky a vytvořil více-dimenzionální systém zaměřený na scénáře aplikací, způsoby pohonu a konstrukční formy. Jasná klasifikace nejen pomáhá porozumět charakteristikám produktu, ale také poskytuje referenční rámec pro umístění na trhu, formulaci politik a výběr uživatelů.
Na základě aplikačních scénářů lze vozidla pro osobní mobilitu rozdělit na osobní vozidla pro dojíždění na krátké{0}}vzdálenosti, vozidla hromadné dopravy a vozidla speciální skupiny. Osobní-vozidla pro dojíždění na krátké vzdálenosti se zaměřují na každodenní potřeby do 5 kilometrů, jako jsou nákupy, lékařské ošetření a komunitní aktivity, přičemž kladou důraz na přenosnost, skládání a flexibilní pohyb. Vozidla hromadné dopravy se běžně vyskytují na scénických místech, v parcích a ve velkých komunitách se zaměřením na kapacitu cestujících a-dlouhotrvající dojezd, často se používají ve spojení s pevným plánováním trasy. Speciální skupinová asistenční vozidla jsou navržena pro starší osoby a osoby s omezenou pohyblivostí, zdůrazňují nízkopodlažní, širokou-uličku a snadno-ovladatelné{10}}funkce, s některými integrujícími funkcemi proti převrácení a tísňovým voláním.
Podle způsobů řízení jsou aktuálními hlavními kategoriemi elektrická vozidla pro osobní mobilitu a vozidla pro osobní mobilitu-s asistencí člověka. Elektromobilní skútry spoléhají na baterie k napájení motorů, které nabízejí výhody, jako jsou nulové emise a nízká hlučnost. S pokrokem v technologii baterií se výrazně zlepšil dojezd a účinnost nabíjení. Naproti tomu skútry s asistovanou mobilitou se spoléhají na jezdcovo šlapání nebo tlačení, aby generovaly kinetickou energii. Mají jednodušší strukturu a nižší náklady na údržbu, díky čemuž jsou vhodné pro scénáře, kde nejsou vysoké požadavky na rychlost a kde je kladen důraz na fyzické cvičení. Mohou také sloužit jako doplňková forma elektrických produktů.
Na základě konstrukčního tvaru je lze rozdělit na dva -kolové samo{1}}vyvažovací typy, tří-kolové stabilní typy a čtyř-kolová mikroauta. Dva -kolové samovyrovnávací typy- dosahují dynamické rovnováhy prostřednictvím koordinovaného ovládání gyroskopu a motoru. Jsou kompaktní, ale vyžadují od jezdce určitou úroveň rovnováhy. Typy stájí se třemi-koly zlepšují statickou stabilitu a stabilitu při nízkých{10}}rychlostech prostřednictvím uspořádání s jedním předním kolem nebo dvěma zadními koly, díky čemuž jsou široce přijímány. Čtyřkolová mikroauta s prodlouženým rozvorem a rozchodem kol nabízejí nejlepší jízdní stabilitu a mohou pojmout více funkčních modulů, které se často používají pro přepravu zboží nebo více cestujících.
Kromě toho je lze podle předpisů a norem rozdělit do kategorií pouze pro silnice -přístupné a mimo{1}}silniční-typy. První z nich musí splňovat předpisy pro motorová vozidla nebo nemotorová vozidla týkající se světel, brzdění a rychlosti, zatímco ty druhé se většinou používají v uzavřených nebo polo{5}}uzavřených prostorách. Multi-dimenzionální klasifikační systém odráží bohatost a přizpůsobivost odvětví mobilních skútrů a také pokládá základy pro budoucí standardizaci a propracovanou správu.
